ZLODĚJKA JABLEK

5. 9. 2016

Těžko se získává, lehko se ztrácí.

Co?

Důvěra.

Kde?

Šla jsem si koupit jablka do stánku. Vybrala jsem si domácí, protože krásně voněla a byla drobnější než ta z dovozu. Byla také o nějakou korunu levnější. Ale paní u kasy mně namarkovala dražší cenu. Ozvala jsem se, že mám domácí jablka a tudíž za nižší cenu. Paní si mě pronikavě prohlédla a nevěřila mi. Šla se podívat do přepravky a pak do mého sáčku a několikrát opakovala:

Všechna jablka jsou za stejnou cenu, jen ta domácí jsou levnější.“

Já mám ta domácí.“

Tahle?“ ptala se nedůvěřivě a ukázala na tu správnou přepravku.

Ano, tahle,“ odpověděla jsem.

Jsou nějaká velká,“ pravila pochybovačně.

Jaká tam byla, taková jsem si vzala.“

Když jí došly argumenty, když vyčerpala všechny pokusy dokázat mi, že se mýlím, začala se omlouvat.

Promiňte. Už jsem za celý den unavená. Už nějak špatně vidím. Omlouvám se.“

Omluva byla fajn, ale daleko více by mě potěšila důvěra. Důvěra člověka k člověku. Ta mi ve společnosti chybí. Takhle jsem si přišla jako zlodějka jablek.

Asi má paní špatné zkušenosti, cítí se ohrožená a tak šmahem všechny zákazníky hází do jednoho pytle. Škoda. Jablka byla výborná, ale raději půjdu nakoupit tam, kde se ke mně chovají jako k vítanému zákazníkovi než jako k podvodnici.

I když….

Těší mě, že existují centra, kde je vzájemná důvěra naprostou samozřejmostí. Uvaříš si kafe a zaplatíš do misky plné mincí. Vezmeš si nazpátek, když to nemáš akorát. Nikdo tě nehlídá a nekontroluje, zda jsi opravdu zaplatil. Lidi si zde prostě věří.

Je to báječný pocit, protože se zde člověk cítí spokojeně a bezpečně. A je skvělé, že takových míst přibývá. Máme se na co těšit.