VÍTEJTE V AŽPAKOVĚ

5. 8. 2015
Ažpakov

Znáte to? Také si to říkáte?

děti vyrostou, budu mít konečně víc času na sebe.“

„Všechny ty zajímavé knihy si přečtu, budu v důchodu.“

„Zajedu za babičkou později, budu mít více času.“

„Koníčkům se budu věnovat, nebudu chodit do práce. pak si to užiju.“

budu doma, začnu chodit pravidelně cvičit. Teď nestíhám.“

budu v důchodu, naučím se konečně tu angličtinu.“

Až pak, až pak, až pak,….. Vítejte v Ažpakově.

Stále něco odkládáme, protože dnešní hektická doba nás žene stále rychleji dopředu. Ačkoli máme spoustu technických vymožeností na úsporu času, paradoxně ho máme čím dál tím méně. A tak odkládáme vše, co můžeme, na potom.

Takhle žijeme v Ažpakově a vytváříme si kolem sebe hradbu Ažpaků, kterou jen těžko překonáváme.

Ale cožpak je to normální, těšit se na stáří, protože až pak si užijeme život? Až ve stáří? Proč si ho neužít hned? Žijeme právě teď, a co neuděláme hned, už nemusíme stihnout. Máme jen tento život a je jen na nás, jak s ním naložíme.

Že na nic nezbývá čas? Pak je dobré se zastavit a přehodnotit své priority.

Jistě se dá najít chvilka, kdy se mohu věnovat tomu, co jsem odložila. Mohu například přečíst pár stránek knihy, mohu jít na krátkou procházku, mohu si domluvit setkání s přáteli,…. Nepotřebuji na to spoustu času. Stačí chvilka, třeba půl hodinky, denně nebo týdně.

Začlenit tyto „malé“ radosti do života, nezabere moc času. Za to přínos bývá mnohdy ohromný, větší, než jsme čekali. Nemusíme čekat na stáří. Život si můžeme začít „užívat“ teď hned.

Vždy, když něco odložím na „až pak“, mohu se sama sebe zeptat.

„Co pro to mohu udělat hned teď“?

Odpověď většinou přijde brzy. My si v sobě totiž nosíme tyto otázky a známe na ně i odpovědi. Jenže se neumíme nebo zapomínáme sami sebe zeptat.

Je to otázka priorit. Buď chci žít teď a najdu si na to prostor, anebo budu žít v Ažpakově. Záleží jen a jen na mně, pro co se rozhodnu.