Štítek: Vztahy

Stála jsem ve frontě u kasy v supermarketu. Přede mnou stálo několik lidí s plnými košíky. Pochopila jsem, že si počkám, než se dostanu na řadu. Moji pozornost upoutala paní pokladní. Začala jsem poslouchat, co říká a začala se tím bavit. Nakupující: Já bych chtěla ještě jednoho Jägemeistera. Pokladní: Každý chce jen Jäge a mně […]

„Nosíte boty?“ zeptal se mně doktor. Oba jsme pohledem sklouzli k mým obutým nohám. „Zujte se.“ Sundala jsem si balerínky. „To nejsou žádné pořádné boty. Se nedivím, že vás bolí paty. Taky máte zborcenou příčnou klenbu. To chce nosit pořádné boty,“ pohlédl z výšky a letmo na mé bosé nohy. To vše mi řekl lékař, […]

Učím se zacházet se svou odpovědností. To znamená vidět hranice toho, co moje odpovědnost je, a vidět i hranice toho, co už moje odpovědnost není. Takhle to zní možná jednoduše, ale v praxi zjišťuji, že to tak snadné není. Naučila jsem se totiž přijímat cizí odpovědnost za svou. Výsledkem bylo napětí v těle, kdy hlavně […]

Když přijel výtah, nastoupili jsme do něj. Maminka s asi tříletým kloučkem, jejich babička a já. Chlapeček měl na sobě svítivě žlutou vestičku a v ruce třímal přilbu. Jak se tak vrtěl, praštil se do hlavy. Vykulil oči, chvíli si drbal postižené místo a koukal na babičku. „Nebolí,“ pravil po chvilce. „Já už myslela, že […]

Víte co je rozhodovací paralýza? Když se nemohu rozhodnout. Chci tyhle šaty nebo ty druhé? A co nějaké jiné? Já nevím. Tak váhám a přemítám a výsledkem je, že si nějaké buď vezmu, nebo nevezmu. Mám osobní zkušenost, že když vezmu, nějak se v nich necítím a stejně je nenosím. To vše mě stojí čas, […]

„Já chci hermelín“, pravil tichým hlasem asi desetiletý klučina. Přisedl si s maminkou k našemu stolu v jedné horské boudě. Venku právě začalo chumelit, byl to první sníh tohoto ročního období. Uvnitř bylo teplo a útulno. „Máš rád nakládaný hermelín?“, otázala se ho má kamarádka. „Já taky,“ dodala po tom, co kývnul hlavou, že ano. […]

Domluvily jsme se s kamarádkou mailem, že pojedeme na výlet. Dohodly jsme se, kam pojedeme a kde se sejdeme. Protože jsme chtěly jet vlakem, požádala jsem ji, aby koupila lístek, skupinový, pro nás dvě, bývá totiž na místě setkání dříve než já. Odpověď přišla obratem. Stálo v ní, že pro ni je výhodnější jet na IN kartu, […]

Těžko se získává, lehko se ztrácí. Co? Důvěra. Kde? Šla jsem si koupit jablka do stánku. Vybrala jsem si domácí, protože krásně voněla a byla drobnější než ta z dovozu. Byla také o nějakou korunu levnější. Ale paní u kasy mně namarkovala dražší cenu. Ozvala jsem se, že mám domácí jablka a tudíž za nižší cenu. […]

Moje kamarádka má dvě holčičky. Starší dvouapůlletou Berušku a šestitýdenní Mimi. Když jsem je přišla navštívit, první co mě zarazilo, byly dva kočárky v předsíni. „Jak chodíte ven? Každou rukou tlačíš jeden kočárek?“ zeptala jsem se udiveně. Neuměla jsem si to představit v reálu. „Ne. Beru jeden nebo druhý.“ Odpověděla. „?????“ Počkej, až půjdeme ven, uvidíš sama“, […]

Žila jsem zcela běžným životem. Chodila do práce a vychovávala dvě děti. Když děti vyrostly a osamostatnily se, podvědomě jsem hledala, co dál udělat se svým životem. Měla jsem spoustu zájmů. Zajímala mě architektura, hlavně funkcionalismus, vážná hudba, divadla, koncerty, výstavy, historie, příroda, hory a především moje velká láska turistika. Myslela jsem si, jaký mám […]