JAK JSEM SI SVÝMI MYŠLENKAMI VYTVOŘILA STRACH

Syn se snachou odjeli na dovolenou do ciziny. Neměli nic konkrétního domluveného, měli vytypovaná nějaká místa, která chtěli navštívit a pak chtěli zůstat pár dní u moře. Vždy, když se někam přesunuli, poslali SMS, kde právě jsou. Plánovali to zhruba na dva týdny.

Asi po týdnu přišla SMS, že jsou u moře a já očekávala, že si tam pobudou, tak jak plánovali.

Jaké bylo moje překvapení, když další den přišla SMS:

Jsme na chalupě, bezpečně jsme dojeli.

A ve mně se tím roztočil vír myšlenek:

„Jak to, že už se vrátili, vždyť teprve dojeli k moři? Proč píše bezpečně, to znamená, že jim tam hrozilo nebezpečí? Něco se stalo? Proč tak náhle? Ještě předevčírem psal, že jsou u moře a nepsal, že by se chtěli hned vracet. Jsou nemocní? CO SE STALO?“

Pod dojmem těchto myšlenek ve mně nastoupal strach.

„Určitě se něco mimořádného přihodilo, když se tak nečekaně vrátili!“

Má hlava nabízela další a další důvody a okamžitě mi naskakovaly katastrofické scénáře, toho, co všechno se mohlo stát, a ty jen posilovaly můj strach víc a víc.

Zvedla jsem telefon a zavolala synovi – nic, snaše – nic. Ani jeden z nich nebral telefon. To ještě zvětšilo můj strach a hlava nabídla další myšlenku:

„Určitě se něco hrozného stalo a asi jeli do nemocnice, proto to neberou.“

Cítila jsem se jako lev v kleci, napětí ve mně vzrostlo a strachy mi bušilo srdce o sto šest. Zavolala jsem tedy spolutchýni, zda něco ví.

„Jo, nesehnali ubytování, které by jim vyhovovalo. To víš, přece jen je sezona a místa jsou obsazená. Taky se zhoršilo počasí, včera tam celý den lilo, tak se rozhodli, že si na chalupě odpočinou nejlíp, a proto se vrátili,“ odpověděla a hned pokračovala. „Aha, a už jsou na chalupě, to jsem zase nevěděla já.“

Měly jsme obě jasno.

Za chvíli volal syn, že právě nosili zavazadla z auta, proto nebrali mobil a že road trip není pro ně to pravé, proto přijeli dřív.

Znovu jsem se přesvědčila, jak si svými myšlenkami tvořím emoce.

Co mě tato situace naučila? Naučila mě dvě věci. Ta první je pozorování. Uvědomit si, co se opravdu stalo a jen to pozorovat, jako by to natočila kamera. Co viděla moje kamera? Viděla SMS Jsme na chalupě, bezpečně jsme dojeli. NIC VÍC!

Ta druhá věc je zastavit myšlenky na to, co se asi stalo, stopnout katastrofické scénáře, vůbec jim nedovolit vzniknout. Důrazné STOP mi pomůže nerozvíjet myšlenkový vír v hlavě s následným strachem a já mohu v klidu zjistit, co se opravdu děje.

Zde se plně potvrdilo rčení, že hlava je dobrý sluha, ale zlý pán.