PROSBA JE DAR

21. 11. 2016

Když jsem slyšela poprvé, že je prosba DAR, nerozuměla jsem tomu. Já někoho o něco žádám a tím mu dávám dar?

Pochopila jsem to až později.
Ano. Je to dar jasnosti. Jasně a konkrétně formulovaná prosba je dar, protože není pochyb o tom, o co žadatel prosí.

Všímám si toho kolem sebe, jak neumíme jasně říct, co chceme:

  • došlo kafe
  • neplníme plán
  • zase zůstalo nádobí po jídle na stole
  • dohodla jsem se s kolegou na penězích, mé číslo účtu je xxxxxx
  • není doplněné zboží v regálech
  • zase ta schůze začala pozdě
  • je tu našlapáno
  • není posekaná zahrada

Jejich autoři ale neříkají, co po nás chtějí. Tato nejasnost je možným zdrojem konfliktů, protože otevírá prostor pro domněnky.

Nebo používáme jinou formu žádosti. Říkáme, co nechceme v domnění, že se ten druhý dovtípí, a udělá co chceme. Je to přece tak jasné:

  • nechci po tobě pořád dávat špinavé ponožky do prádelního koše
  • nechci kvůli tobě pořád chodit pozdě do práce, když pozdě vstáváš
  • nechci za vás pořád uklízet, nejsem vaše služka
  • nechci se tahat s těžkými nákupy
  • nechci po tobě pořád mýt špinavou vanu, když se jdu koupat

I zde autoři neříkají jasně, co chtějí a zase se otevírá prostor pro domněnky a možné konflikty.

„Je dobré, abychom vyjádřili to, co si přejeme, spíše než to, co si nepřejeme. Když se prosba formuluje negativně, lidé často přesně nevědí, co se od nich skutečně žádá. Negativní prosba kromě toho často vyvolává odpor.
Když požádáme jasným, pozitivním a konkrétním způsobem, bude zřejmé, co si skutečně přejeme.“

Říká Marshall Rosenberg, autor Nenásilné komunikace

Máme možnost dávat lidem DAR. Je jen na nás, jak této možnosti využijeme.