…. A TO SI ŘÍKÁ KAMARÁDKA?!!!!

05 Říj …. A TO SI ŘÍKÁ KAMARÁDKA?!!!!

Domluvily jsme se s kamarádkou mailem, že pojedeme na výlet. Dohodly jsme se, kam pojedeme a kde se sejdeme.

Protože jsme chtěly jet vlakem, požádala jsem ji, aby koupila lístek, skupinový, pro nás dvě, bývá totiž na místě setkání dříve než já. Odpověď přišla obratem. Stálo v ní, že pro ni je výhodnější jet na IN kartu, kterou ona vlastní a já ne, než na skupinu.

Cítila jsem, jak se ve mně vzmáhá vztek.

„To si říká kamarádka? Ona si pojede levně a já draze!“ prskala jsem v duchu.

„Ta mě ale štve, potvora je to za kamarádku převlečená,“ pokračovala jsem.

Přitom jsem věděla, že nejde o těch pár drobných, ale o princip. Když jedeme spolu, předpokládala bych, že uvažuje jako „my dvě“ a ne jako „já sama“.

Jak jsem se tak vztekala, vzpomněla jsem si na první princip nenásilné komunikace, a tím je pozorování. Představit si, co vidí kamera. Jen pozorovat, nic nehodnotit a jen popisovat, co vidím. Jako když kamerou rekognoskuji terén.

A co viděla moje kamera?

V mailu bylo napsáno, že pro ni je výhodnější jet na IN kartu. Ale vůbec, VŮBEC, tam nebylo napsáno, že ona tak pojede!!!

Ha, uvědomuji si, jak jsem sama sobě nachystala past a chytla se do ní. Ani jsem k tomu nikoho jiného nepotřebovala, vystačila jsem si sama.

Vidím, jak jsem si ten mail interpretovala a na základě té interpretace jsem dostala vztek. Takhle si ho vytvářím sama. Zato, když jsem se podívala optikou kamery, byl ve mně klid a žádná emoce.

Když bych zůstala naštvaná a přišla na sraz s kamarádkou, jak by se asi dál vyvíjelo naše setkání a naše vzájemná komunikace? Asi by to mezi námi trochu drhlo.

Když jsme se sešly, koupily jsme skupinovou jízdenku a v klidu, pohodě a radosti jsme si ten výlet užily.

Co mě tato zkušenost naučila? Pokud „vletím“ do emocí, na základě něčeho, co si nějak interpretuji (protože jsem si přiohnula realitu), může mi pomoci, podívat se na tu situaci jakoby objektivem kamery, která jen zaznamená, aniž cokoliv hodnotí.

„Co vidí kamera?“ je v tu chvíli důležitá otázka.

Přináší mi totiž klid do života. A toho není nikdy dost.