PŮJDEŠ SAMA NEBO CHCEŠ JET V KOČÁRKU?

07 Čvc PŮJDEŠ SAMA NEBO CHCEŠ JET V KOČÁRKU?

Moje kamarádka má dvě holčičky. Starší dvouapůlletou Berušku a šestitýdenní Mimi.

Když jsem je přišla navštívit, první co mě zarazilo, byly dva kočárky v předsíni.

„Jak chodíte ven? Každou rukou tlačíš jeden kočárek?“ zeptala jsem se udiveně.

Neuměla jsem si to představit v reálu.

„Ne. Beru jeden nebo druhý.“ Odpověděla.

„?????“

Počkej, až půjdeme ven, uvidíš sama“, pokračovala, když viděla můj nechápavý výraz.

Když nastala doba jít s holčičkami ven, kamarádka se zeptala Berušky.

„Půjdeš sama nebo chceš jet v kočárku?“

„V kočárku,“ zazněla odpověď.

„Ty se jí ptáš? Aby se ona rozhodla????“ tázala jsem se udiveně.

„Jo, ptám. Když se rozhodnu pro hluboký kočárek s Mimi a ona se venku bude chtít taky vézt, nemám ji kam posadit. Pak je mrzutá, protivná a celá procházka je pro nás všechny stres.

Když se jí zeptám, ona si vybere kočárek, vezmu Mimi do šátku. A když řekne, že půjde sama, vezmu Mimi do kočárku a ona si pobíhá vedle. A jsme všechny v klidu.“

Jak je to jednoduché. Dát důvěru malé dvouapůlleté holčičce.

To ale v naší kultuře nebývá zvykem. My, dospělí, přece nejlépe víme, co je pro naše děti nejlepší. A podle tohoto přesvědčení jednáme.

Umět mu dát důvěru a nechat ho, aby se rozhodlo samo. Stačí s tím začít.

Že už se to některým rodičům daří, o tom svědčí další příběh.

Jak se se svou čtyřletou dcerkou domluvil tatínek poté, co pravila:

„Chci, abyste mě poslouchali. Chci, aby bylo po mém,“ si můžete přečíst zde

Udělala jsem si malý test v mém okolí a zeptala se známých, jak by to řešily s kočárkem ony. Téměř jednotně zaznělo:

„Neptala bych se jí.“

A při tom je to tak jednoduché.