Nejdelší 2 minuty mého života

23 Dub Nejdelší 2 minuty mého života

TO DÁŠ! JSI V BEZPEČÍ. VŠE, CO SE DĚJE, JE V POŘÁDKU.

V duchu slyším tato slova Terezy. Zkouším se uvolnit. Ale uvolnění v ledové vodě, ve které jsem téměř až po krk, mi nejde. Vzpomínám si na další instrukce. DLOUZE A POMALU VYDÝCHÁVEJ. Mozek si bude myslet, že je vše v pořádku a pošle signály uvolnění do těla. Potřebuji to vydržet celé 2 minuty, pak teprve můžu ven.

TO DÁŠ! JSI V BEZPEČÍ.

Cítím, jak mi to uvolnění nejde i přes ten dech. I přes úsměv, o který se pokouším. I úsměv je způsob, jak dát mozku vědět, že je vše ok. Mám pocit, že už v tom ledu nevydržím ani vteřinu, ale signál „jste tu 2 minuty“ stále nepřichází. Dýchám a prodýchávám paniku. Tohle jsou nejdelší 2 minuty mého života! Ať mi nikdo neříká, že každá minuta je stejně dlouhá. Není. Já to vím, mám s tím právě čerstvou zkušenost!

TO DÁŠ! JSI V BEZPEČÍ.

Uvědomuji si citlivé nárty, asi mi upadnou, až vylezu. Bodá mi v nich miliony jehliček a je to stále horší. Ruce mám sepnuté před hrudníkem, napůl z vody venku, nemohu je položit na stehna, do té ledové vody. Už v tom ledu byly dnes 2x a víc to nedám. Nemám sílu je tam ponořit potřetí.

TO DÁŠ! JSI V BEZPEČÍ.

Vnímám teplo na zádech v oblasti ledvin. Jako bych tam měla hřejivou kapsaicinovou náplast. Slyším, jak lidé, kteří jsou v ledu se mnou, zpívají ÓM. Ale já se tolik soustředím na zvládnutí paniky z ledu, že ze sebe nevydám ani hlásku.

Zkoumám své pocity a to teplo na zádech mě potěšilo. Usmála jsem se. Že by to nebylo tak strašné? KONEČNĚ! Že by se mi podařilo zvládnout paniku? Jsem v ledu, nevím jak dlouho a usmívám se.

V tom slyším: „2 minuty! Jste tu 2 minuty.“

Lezu ven hned. Jsem překvapená, že mi nárty neupadly a nohy mě nesou. Lehce pofukuje.

„Hýbejte se,“ říká Tereza.

Dělám cvik, který nám ukázala. Děláme ho všichni a postupně se zahříváme. Vlézt na chvíli do ledové vody umí kdekdo, ale dovolit tělu, aby se zahřálo samo, se učíme. Lépe se nám pak v těle vyrovnávají teploty mezi krví v periferních žilách a krví v žilách uvnitř těla. Je to pro mě překvapující, ale funguje to. Cítím, že mám studené nohy i tělo, ale uvnitř sebe cítím teplo. Ten chlad na povrchu není ohrožující. Mám prostě jen studené tělo, nic víc.

Jak říká Tereza: „Mistrovství otužování není v tom, vydržet dlouho ve studené vodě, ale umět se zahřát zevnitř.“

To vše se ve mně odehrávalo, když jsem si umožnila vyzkoušet, jaké to je, ponořit se do bazénu s ledem, podle Wim Hof Method (WHM). Byl to můj první ponor do ledu. O WHM jsem již slyšela dříve i jsem trénovala jeho dech. Ale něco se ve mně při tom dělo, bylo to pro mě matoucí a já tomu nerozuměla. Proto jsem přišla na kurz, s laskavým vedením Terezy a Emmy, instruktorek WHM, abych pochopila, co se ve mně při tom dýchání děje.

Před ledovou koupelí jsme dělali to dechové cvičení.

TO DÁŠ! JSI V BEZPEČÍ. VŠE, CO SE DĚJE, JE V POŘÁDKU.

Slyšela jsem Terezu, jak to stále opakuje. Ano, vše, co se ve mně při dýchání děje, je v pořádku. Uklidňuje mě to.

A stejná slova mi zněla v hlavě i při tom ponoru do bazénu s ledem.

NESEDLO MI TO. Vnímala jsem svou zaťatost, napětí v těle, paniku a velké úsilí, abych se uvolnila. Na fotkách vidím, jak se mračím, mám skloněnou hlavu a mocně se soustředím. Takhle tedy nevypadám, když jsem uvolněná. Jsem ráda, že jsem z ledu venku, a když je možnost vlézt si tam ještě, nejdu.

I když hlas, který mi občas mluví v hlavě, říká: „Běž tam ještě jednou. Vyzkoušej si to znovu, dokaž si, že to dáš!“

TO DÁŠ! JSI V BEZPEČÍ.

NEJDU. Uvědomuji si, že si nemusím nic dokazovat. Ani sobě, ani nikomu jinému. Poslouchám své tělo a vím, že má dnes dost.

Přesto jsem ráda, že jsem si tím prošla, že vím, jaké to je, uložit tělo do ledu. Jsem vděčná za tento prožitek. Hodně mě totiž posunul a já mám jasnou vnitřní motivaci co a jak dělat, abych posílila svou imunitu.

Nyní to trénuji ve sprše, protože nemám možnost bazénu ani vodní plochy nablízku. Učím své tělo, že není potřeba panikařit a ono si na to pomalu zvyká. Pomalu si zvykám, že být 2 minuty pod ledovou vodou není pro mě ohrožující. Také mi studená sprcha pomáhá být velmi rychle v kontaktu sama se sebou.

TO DÁŠ! JSI V BEZPEČÍ. VŠE, CO SE DĚJE, JE V POŘÁDKU.

Ano, i v ledové vodě jsem v bezpečí a mohu se tak postupně seznámit se svým novým přítelem, protože jak říká Wim Hof: „ZIMA JE TŮJ NEJVŘELEJŠÍ PŘÍTEL.“