NEČEKANÝ ZÁŽITEK

11 Kvě NEČEKANÝ ZÁŽITEK

Stála jsem ve frontě u kasy v supermarketu. Přede mnou stálo několik lidí s plnými košíky. Pochopila jsem, že si počkám, než se dostanu na řadu. Moji pozornost upoutala paní pokladní. Začala jsem poslouchat, co říká a začala se tím bavit.

Nakupující: Já bych chtěla ještě jednoho Jägemeistera.

Pokladní: Každý chce jen Jäge a mně ti Meisterové zůstávají. Co s nimi pak mám dělat?

Tohle upoutalo moji pozornost. Za kasou byl totiž regál s lihovinami.

Další nakupující měla v nákupu i pánev a paní pokladní jí popřála dobrou chuť k tomu jídlu, které na ní uvaří. A když nakupující odcházela bez paragonu, pokladní ji zavolala zpátky, aby si paragon vzala, protože tam má i tu pánev, a co kdyby…

A tak s každým prohodila několik slov, byla milá, příjemná a vtipná.

Uvědomila jsem si, že se dobře bavím a že mi ani nevadí, čekat zde frontu.

Když jsem přišla na řadu, poděkovala jsem, že mi to čekání zpříjemnila. Říkala jsem, že chápu, že si to zpestřuje hlavně pro sebe, ale mně to bylo příjemné a nevadilo mi, že čekám, až na mě přijde řada. Paní pokladní zase poděkovala mně, moje zpětná vazba jí udělala radost. Vnímala jsem, že radost máme obě, že si v tu chvíli rozumíme a já s hezkým pocitem v sobě a s úsměvem na tváři v klidu odkráčela.

Napadla mě podobná situace, kterou jsem zažila v Americe.

Potřebovala jsem si koupit něco k jídlu, protože jsem měla hlad. Zastavili jsme u supermarketu a já odběhla s tím, že jsem hned zpátky. Vzala jsem si sendvič do ruky a postavila se do fronty ke kase. Zarazila mě ta fronta, když mi došlo, že je poledne a ve frontě stojí i lidé, kteří si kupují něco k obědu. Znervózněla jsem, že na mě bude 6 lidí čekat (bylo nás 7) a že je zdržuju. Cítila jsem se hodně nepříjemně do té chvíle, než jsem si uvědomila, že to nezměním, že není v mé moci tu frontu urychlit, že mí přátelé beze mě neodjedou a že jsme občas na někoho čekali a holt tentokrát to budu já.

Tím jsem se uklidnila a ulevilo se mi. Začala jsem zvědavě pozorovat lidi přede mnou i lidi za kasou. Pokladní i mladík, který dával nákup do tašek, s nakupujícími žertovali a všichni se v klidu vzájemně bavili.

Napadlo mě, jak jinak vypadají fronty u nás tak, jak je znám. Napětí, nepohoda, nervozita a někdy i vztek a nerudné poznámky, to vše vidím a slyším ve frontách. A protože jsou emoce nakažlivé, nerudná jsem pak i já.

Když jsou emoce nakažlivé, hledám, jak to tedy udělat opačně. A zážitek, velmi nečekaný, ale o to příjemnější, mi ukázal, že to u nás jde. Minimálně 4 lidi z fronty odcházeli dobře naladěni.

Těší mě takovéhle „první vlaštovky“. Říká se, že jedna vlaštovka jaro nedělá, ale jeden dobře naladěný člověk může ovlivnit hned několik dalších a tak se dobrá nálada může šířit jako kruhy na vodě.

Je to pro mě velká výzva a zároveň i naděje.