MŮJ BOD ZLOMU

06 Čvn MŮJ BOD ZLOMU

Žila jsem zcela běžným životem. Chodila do práce a vychovávala dvě děti. Když děti vyrostly a osamostatnily se, podvědomě jsem hledala, co dál udělat se svým životem.

Měla jsem spoustu zájmů. Zajímala mě architektura, hlavně funkcionalismus, vážná hudba, divadla, koncerty, výstavy, historie, příroda, hory a především moje velká láska turistika. Myslela jsem si, jaký mám naplněný a pestrý život.

A pak přišel můj BOD ZLOMU. Amerika.

Po téměř měsíčním pobytu v americké divočině, jsem se vrátila domů.

Najednou nic nebylo jako dřív. Cítila jsem v sobě nespokojenost, zmatek, smutek a uvnitř mě jakoby vyrostl balvan, který tížil víc a víc. Všechno mě přestalo bavit. Jako mávnutím kouzelného proutku, jsem ztratila naráz zájem o všechny aktivity, které mě dříve bavily. Úplně o všechny a naráz! Zůstal jen zájem o turistiku.

Nejprve jsem si myslela, že se mi stýská. Ale s přibývajícími dny a nezmenšující se bolestí v srdci jsem pochopila, že se něco děje. Ale co? Nebyl žádný zjevný důvod, abych se cítila tak mizerně. Byla jsem zdravá, měla jsem práci, nikdo mě neopustil, tak proč? Stále jsem tomu nerozuměla.

Začala jsem hledat. Až jsem se dostala k osobnímu rozvoji, který mi postupně dával odpovědi na mé otázky. Zjišťovala jsem, kdo jsem, co a proč se mi děje a co s tím mohu udělat.

Amerika byla bodem zlomu proto, že jsem tam téměř měsíc žila jen v přítomnosti. Nebyla žádná minulost ani budoucnost. Byla jsem jen JÁ a přítomnost.

Byl to úplně jiný život, než na jaký jsem byla zvyklá. Po tomhle životě se mi po návratu stýskalo. Potřebovala jsem si vyřešit svá bolavá místa a otevřít svoji 13. komnatu. Zpracovat své strachy a svá přesvědčení. Především však najít sebe. Tak aby jednotlivé složky mé osobnosti byly v souladu. Naučit se žít tady a teď. I u nás, ne jen v Americe.

Objevila jsem nový svět. Svůj vnitřní. A začala se s ním seznamovat. Postupně jsem se učila porozumět situacím z dětství a vůbec z mého života. Co chci a kam jdu.

Hledala jsem své talenty, svůj potenciál a své další směřování. Co mě baví a co mě naplňuje. Za jakou vizí chci jít.

Pochopila jsem, že svými dřívějšími aktivitami jsem se snažila naplnit svůj život zvenčí. Proto to nefungovalo. Potřebuji naplnit svůj život zevnitř. Jedině tak mohu dosáhnout spokojenosti.

K tomu mi hodně pomáhá Nenásilná komunikace. Dostávám se lépe do kontaktu sama se sebou a poté i s druhými lidmi. Rázem zde není místo pro nedorozumění a konflikty. Jak to vypadá ve skutečnosti si můžete přečíst v článku Pohled z druhé strany .

A tak ji trénuji a všímám si jaké má dopady v mém životě. Můžete se přidat . Proč čekat až na hlubokou vnitřní nespokojenost?