Jasnost v komunikaci – 1. krok k úspěchu

Člověk je tvor společenský a vztahy jsou pro něj důležité. Jde tedy o to, jak to udělat, aby byl vztah navázán. Někdy to totiž drhne.

Uvědomila jsem si to, když se mi stala následující situace.

Občas na Facebooku reaguji na nějakou otázku či příspěvek. Tentokrát mě zlákala otázka jednoho kouče.

„Co bylo ve vašem osobním rozvoji to nejtěžší?“

„Bezpodmínečná láska k sobě,“ odpověděla jsem.

„Bezpodmínečnou lásku k sobě máte? Cítíte ji?“ optal se

„Chvíli mi to trvalo, ale už….ano“, já na to.

„Super. K čemu je koučing?“

„Nerozumím otázce, jak to souvisí s mojí odpovědí?“

„Poblahopřál jsem k Vašemu rozvoji a položil otázku, která s Vaší odpovědí nikterak nesouvisí.“

„Aha, pak ale nechápu, proč jste ji položil?“

„Cílem bylo a je, zeptat se na to, k čemu je vhodný koučing dle Vás, komu je možné jej doporučit bez ohledu na předchozí komunikaci.“

„Potřebovala bych vysvětlení, když přijde otázka, která se netýká tématu, proč je vlastně položena. Jasnost a konkrétnost je pro mě důležitá proto, abych chtěla dál komunikovat. Koučing je vhodný pro toho, kdo chce na sobě pracovat a neví si s tím rady.“

„Ano, přesně tak, anebo pro někoho, kdo ví, co chce, ale hledá cestu. Sledujete mne, reagujete na mé příspěvky, děkuji. Jsem Vámi doporučitelný? “

„Se vší úctou, nejste. Neznám Vás, nevím, jak pracujete, co nabízíte. Koučing je široký pojem. A nejasnost a nekonkrétnost v naší komunikaci mě nepřesvědčila pro to, abych Vás mohla doporučit. Jinak přeji, ať se vám daří.“

„Jsem kouč obchodníků, zlepšuji obchodníky v obchodních dovednostech, k vyšší efektivitě. Pravda, neznáte mne a nevíte, jak pracuji. To je oboustranné. Děkuji zejména za přímost.“

Bylo to, jako když jeden mluví o voze a druhý o koze. Zarazila mě nejasnost toho, proč se mě ptá, na něco, co nesouvisí s předchozí otázkou. O to víc pro mě zarážející bylo, že jsem měla očekávání, že kouč se přece umí vyjadřovat jasně a konkrétně, když koučuje klienty.

Myslela jsem si, že kouč vysvětlí, na co se ptá a proč, kam jeho otázka směřuje. Protože jasnost v komunikaci mně pomáhá vyhnout se domněnkám. Vytvoření domněnek nastupuje tam, kde nevím, co chce autor říct. Pak se můžeme dostat jinam, než chceme.

Když jasně a srozumitelně vyjádřím co chci, mám větší šanci, že mi ten druhý porozumí a bude se mnou dál chtít komunikovat. V komunikaci jde totiž o vztah. Když s někým komunikuji, navazuji s ním vztah. A je-li komunikace mezi námi neobratná, pak zcela reálně hrozí, že spolu vztah nenavážeme.

Ono je to oboustranné. Když chci, aby se člověk vyjadřoval jasně a konkrétně, potřebuji být jasná a srozumitelná i já. Ve výše zmíněné konverzaci jsem si velmi potrénovala, co chci říct a jaká zvolit vhodná slova tak, abych vyjádřila to, co potřebuji. otázce. Mohu si jen dělat domněnky a to nechci. Jak to mojí

Shodou okolností mi nabídlo spolupráci hned několik koučů, přibližně ve stejné době. A vždy to bylo nejasné a nekonkrétní. To mě vede k zamyšlení, co mi ti koučové asi zrcadlí?

Jdu to zkoumat…..