BYLA JSEM HODNÁ HOLKA

19 Čvc BYLA JSEM HODNÁ HOLKA

Vychovali mě, abych byla hodná holka. Abych každému pomohla, vyhověla a udělala to, oč mě požádá bez ohledu na to, zda se mi to zrovna hodí nebo ne.

Moje nevlastní matka byla „generál“ a její rozkazy se musely plnit HNED.

„Vyneseš odpadky!“

„Dojdeš nakoupit!“

„Vytřeš kuchyň!“

Znamenalo to všeho okamžitě nechat a jít to udělat. Zvykla jsem si na to. Když mě někdo o něco požádal, šla jsem a hned jsem to udělala. Vůbec mi to nepřišlo divné, dělala jsem to tak odjakživa.

Jen jsem někde přitom ztratila sebe. Úplně jsem minula svoje potřeby, to, zda se mi to právě teď hodí, zda to mohu nebo chci udělat – chyběla mi možnost volby a svobodného rozhodnutí i respektu.

Byla jsem takhle zvyklá, protože když jsem dělala to, co si přáli ostatní, měli mě rádi (jsem si myslela). Proto jsem to přece dělala, aby mě měli rádi, abych byla oblíbená (ve škole, v práci, mezi přáteli, v rodině,…).

V práci jsem v tomhle způsobu pokračovala, a tak mi přišlo normální, že musím něco nepředvídatelného a naléhavého udělat, když přijde šéf s tím, že je to nutné, a tak jsem rušila (sobě, přátelům, rodině) naplánovaný program, protože přece musím vyhovět šéfovi.

Tak mě postupně naplňovala nespokojenost, které jsem si vůbec nebyla vědomá. Já sice ne, ale všímalo si jí okolí. Odráželo se to na vztazích jak v rodině, tak i mimo ni. Svoji nenáladu a mrzutost jsem rozsévala kolem sebe. Přišla jsem například ráno do práce a kolegyně mě uvítala slovy:

„Tě pic, ty máš ale náladu!!!“

Že bych měla „nějakou“ náladu jsem ani trochu neregistrovala.

Až když jsem se začala zajímat o osobní rozvoj, postupně přišlo poznání, kdy sebe popírám a nevidím, kdy jdu sama proti sobě a tím jsem začala dělat pozvolné změny, které mi vylaďují život k větší spokojenosti.

Uvědomuji si sama sebe, vnímám, co je pro mě v danou chvíli důležité, jaké mám priority, a podle toho jednám. Byla jsem hodná holka, ale nebyla jsem sama sebou, žila jsem podle toho, jak chtěli ostatní. Ve snaze vyhovět druhým jsem šla proti sobě, což generovalo větší a větší nespokojenost v mém životě.

Znám kolem sebe takové lidi. Jsou nespokojení, naštvaní, stěžují si a obviňují ostatní z toho, že se ONI necítí dobře, protože jsou přece tak hodní a ochotní vyhovět druhým. Ale VŮBEC je nenapadne, že za svou spokojenost nebo nespokojenost si mohou sami, že jen oni mají ve své moci s tím něco udělat.

Nejsem už ta hodná holka, zato jsem víc sama sebou. Dokážu s klidem a bez pocitu viny odmítnout, ale dokážu zároveň vysvětlit, proč odmítám a domluvit se na jiném řešení. Já neodmítám toho člověka, ale z nějakého důvodu se mi nehodí vyhovět jeho prosbě. Jsem prostě upřímná, především sama k sobě, a pak i k těm druhým.

A světe div se. Vztahy s ostatními se začaly zlepšovat. Jsem-li autentická, lépe si porozumíme, ten druhý to lépe přijme, protože cítí upřímnost a ne vytáčky.

Takže nejsem hodná holka, ta už je minulostí. Žiju právě teď a v upřímnosti, což mi přináší větší radost a spokojenost v životě a hlavně – LEPŠÍ VZTAHY.