HURÁ! UDĚLALA JSEM CHYBU

03 Bře HURÁ! UDĚLALA JSEM CHYBU

„Člověk, který nikdy nedělá chyby, je člověk, který nikdy nedělá nic.“
Theodore Roosevelt

Že jsem byla perfekcionistka, jsem o sobě netušila. V kombinaci se smyslem pro detail to byla mnohdy vražedná kombinace. Zcela pravidelně ve mně vyvolávala pocit viny, neschopnosti, vzteku, strachu, bezmoci, beznaděje a lítosti.

Tyto pocity mě dovedly k poznání o mé perfekci a k zamyšlení co s tím. Chci se cítit dobře, radovat se a užívat si život, ne se trápit svou nedokonalostí.

Co pro mě znamená dokonalost? Vnímám ji jako nejvyšší top stav, na kterém není třeba něco měnit, protože už není co, je to prostě dokonalé. Cítím v tom statiku a rigiditu. Když je něco dokonalé, už není potřeba, aby se to zlepšovalo, vyvíjelo, rostlo. Je to „konečná“, už není kam růst.

Zatímco nedokonalost umožňuje růst, poznávání, změnu. Pokud nejsem dokonalá a dělám chyby, mohu se z nich poučit a tím rostu, vyvíjím se, učím se, prostě sama sebe osobnostně posouvám. Je v tom život a život je pohyb.

Takže mi z toho vychází, že chyby jsou důležité pro můj osobní rozvoj.

Vzpomněla jsem si na jednu dětskou hru, která mě inspirovala. V té hře jde o to, že když někdo něco zkazí, udělá chybu, splete se,….všichni dohromady to společně oslavují. HURÁÁÁ, chyba, JUPÍÍÍÍ. Pomáhá to odlehčit nepříjemné pocity za to, co člověk spletl, zvoral, zkazil, je v tom nadhled a lehkost i humor.

Učím se to aplikovat na své situace, když chybuji. Není to vždy lehké. Ono v tu chvíli, kdy mě mrzí, že jsem něco zvojtila, kdy mě to tíží, jásání a oslavování mi zrovna moc nejde. Ale už jen pomyšlení na juchání mi trošinku uleví. Až pak, když chybu přijmu a poučím se z ní, oslavování už mi jde.

Pomáhá mi to přijímat sama sebe laskavěji a smířlivěji, a také pro ostatní, kteří chybují, mám větší pochopení.

A proto vzhůru do tréninku.

HURÁ! UDĚLALA JSEM CHYBU. 🙂