3 KROKY KE SNAZŠÍ KOMUNIKACI

15 Srp 3 KROKY KE SNAZŠÍ KOMUNIKACI

Poslední dobou mě zajímá komunikace. Co to je, jak komunikujeme a proč. Pro mě je komunikace spojení s někým, je to o navázání vztahu. Komunikuju tedy proto, abych navázala vztah.

Pozoruju, jak my lidé komunikujeme. Všímám si, že často potřebujeme být hlavně vyslechnuti. Naslouchání také patří ke komunikaci. Jako kdyby jeden byl Vysílač a druhý Přijímač, pak to funguje. Jenže to vypadá, jako by se přemnožily Vysílače a Přijímače došly. Nějak jsme si zapomněli naslouchat.

Používám 3 kroky k tomu, abych s druhým úspěšně navázala vztah.

1. KROK – necpu všude sebe

To znamená, že poslouchám, co mi ten druhý říká a když přijdou myšlenky: To znám, To já,…uvědomím si je, nechám je odejít a zase se pozorností vrátím k tomu, co ten druhý říká. Během hovoru se to může stát i několikrát, vždy se ale potřebuji vrátit k tomu druhému.

Jak to tak pozoruji, všímám si různých situací.

Například jsem se jednou vrátila z dovolené a kolegyně se mě zeptala:

„Jak ses měla?“

„Dobře,“ odpověděla jsem.

A když jsem chtěla pokračovat, už jsem se nedostala ke slovu. Kolegyně začala vykládat, kde byli oni a jak si to užili, aniž bych se na to ptala. To byl ještě ten lepší zážitek.

Druhá kolegyně kráčející kolem mě se také zeptala:

„Jak ses měla?“

A aniž by vyčkala odpovědi, pokračovala v cestě. Zarazilo mě, proč se tedy ptala, když ji odpověď nezajímala?

Takže necpat všude sebe, je pro mě důležitý krok.

2. KROK – z výše napsaného vyplývá – naslouchám tomu druhému

Oba kroky jsou vzájemně propojené a prolínají se.

3. KROK – empatizuji s tím druhým

Nesoudím ani nehodnotím, co ten druhý dělá a proč, a že já bych….Cítím, že se v něm něco děje, že je třeba smutný, protože ho něco trápí a s tím jeho pocitem já empatizuji. To neznamená, že s ním souhlasím, jen dokážu procítit, že on se nějak teď cítí, třeba smutně.

Pokud tyhle 3 kroky dodržuji, mé vztahy s druhými jsou mnohem lepší.

Má to ještě jeden vedlejší efekt, kterého jsem si všimla. Tím, že naslouchám a nehodnotím, jsou situace, kdy si uvědomuji, že na ně nemám žádný názor. Je to pro mě velká úleva dovolit si občas nemít názor, nic nehodnotit a nekomentovat. Jako by si tím moje hlava odpočinula. A přináší mi to i větší klid. Pokud jsem dříve stále něco hodnotila nebo komentovala, bývalo ve mně velké napětí a já si s ním nevěděla rady. Nyní tohle napětí ve mně není.

Napadla mi parafráze z animované pohádky Potkali se u Kolína: Pojďte pane, budeme si hrát.

„Haló pane, pojďte, budeme si hrát. Vy budete Přijímač a já budu Vysílač a pak si to vyměníme, jo?“

A když si budeme všichni takhle hrát, máme šanci, že se naše komunikace a tím i vztahy zlepší. Tak tedy vzhůru do hry! 🙂