ACH, TO VEDRO

15 Srp ACH, TO VEDRO

Vedro jsem špatně snášela, co si pamatuji. Měla jsem pocit, že se stoupajícími stupni Celsia klesá moje energie. Přišla jsem si úplně vyšťavená. Třeštila mi hlava, byla jsem malátná, bolelo mě přemýšlení a chvílemi jsem měla pocit, že až energie odejde úplně, já odejdu horkem taky.

Při výletech s turisty jsem měla celý den na to, abych ušla sotva 10km. Celý den!!! Jak pravila jedna moje známá:

„Kvůli 10km ani nevstanu z postele,“ a já vstala a ještě se ploužila přírodou.

Ale najednou je to jiné.

Vedro snáším mnohem lépe než dříve. Onehdy jsme ušli asi 27km. Dělala jsem přestávky, odpočívala ve stínu, chladila si nohy v horské bystřině a pohodlnou chůzí jsem to ušla. Jaké bylo moje překvapení, když jsem večer spočítala počet kilometrů.

Vůbec si poslední léta všímám, že mi to parno vadí méně a méně. Čím to?

Přišla jsem na to. Přestala jsem se na horko programovat. Co to znamená?

Poslouchala jsem onehdy kolegy, kteří šli domů z práce, co si říkali:

„To zas bude venku pecka.“

„Čeká nás pěkná výheň.“

„To je ale sauna.“

A pak vyšli ven a pecka to byla.

Došlo mi, že jsem se takhle programovala taky.

„Já to vedro tak špatně snáším.“

„To mi zase bude zle z toho horka.“

„Asi chcípnu vedrem.“

„Já to parno tak nesnáším!“

„To zase bude venku peklo!“

No a peklo to pak pro mě venku opravdu bylo. K čemu vedu pozornost, na to se soustředím. Já se soustředila na to, jak mi bude zle. Takhle pěkně jsem sama sebe naprogramovala. Ještě jsem si to v duchu představovala. Říká se tomu vizualizace a náš mozek ji má rád. Díky ní jasně ví, co chceme. Není tedy divu, že mi bylo tak mizerně.

A jak to dělám dnes?

Říkám si:

„Je tam vedro,“ nic víc, jen to konstatuji.

„Snáším ho v pohodě.“

„Zvládám to.“

Anebo raději neříkám nic. Beru to jako fakt. Venku je pařák a já se v něm občas potřebuji pohybovat. Tečou sice po mně čúrky potu, ale jinak nic. Hlava nic, únava nic, s energií se taky nic neděje. Cítím se prostě jako člověk, kterému je horko, ale nic víc mu není.

To je ale úleva!!!! A při tom stačí tak málo. Mluvit k sobě jinak.